Jak to všechno začalo
V roce 1993 jsem měl na učilišti věřící paní učitelku českého jazyka. V rámci výuky jsme s ní měli i tři vyučovací hodiny o Bibli. Každou hodinu končila výzvou, že pokud má někdo nějaké dotazy k Bibli, má se o přestávkách zeptat mě. Překvapilo mě, kolik spolužáků, do kterých bych to v životě neřekl, se zajímalo o duchovní věci. Někteří z nich měli pro mou víru jen výsměch a často jsem musel čelit jejich útokům. Když ale později čelili těžkým životním situacím, přicházeli se za mnou poradit. Po celé tři roky jsem měl mnoho příležitostí s nimi mluvit o Kristu.
Otevření dveří
V roce 2008 jsem po mnoha letech opět zasedl do studentských lavic, abych si dodělal maturitu. V hodinách českého jazyka jsme samozřejmě podle osnov začali od nejstarších písemných památek a pokračovali mimo jiné také povídáním o Bibli. Netajil jsem se tím, že Bible je pro mě vzrušující knihou a brzy bylo jasné, že o ní vím mnohem více, než přednášející paní učitelka, která samu sebe označovala jako nevěřící. Vyzvala mě proto, abych si na příští hodinu připravil několikaminutový referát.
Hodně jsem se modlil a přemýšlel o tom, jak během pár minut říct o Bibli to nejpodstatnější, aby ji spolužáci zatoužili otevřít a zároveň, aby můj referát nepřipomínal lacinou náboženskou propagaci. Po skončení mého krátkého referátu se rozproudila debata, která nakonec trvala celou vyučovací hodinu. Do této debaty se podařilo zapojit i ty spolužáky, kteří většinou při podobných příležitostech nepromluvili ani slovo. Byl jsem velice překvapený, jak je téma zaujalo. Během dalšího rok a půl trvajícího společného studia jsem měl mnoho výborných příležitostí mluvit o biblických hodnotách a sdílet se spolužáky svůj příběh, jak jsem se setkal s živým Pánem Ježíšem Kristem. Paní učitelka hodnotila naši diskusi jako neobyčejně přínosnou. Nakonec mě požádala, jestli bych mohl podobnou hodinu o Bibli mít i pro první ročníky na denním studiu. Měl jsem pocit, že mladé puberťáky nebude Bible zajímat, a získat si jejich pozornost, bude dost obtížné. Znovu jsem byl ale příjemně překvapený zájmem studentů o Bibli.
Hodnocení vyučující
Požádal jsem svou učitelku o malé hodnocení této hodiny pro případ, že by se podobná příležitost opakovala. Napsala mi následující:
„Jiří Hanák je už čtyři měsíce mým žákem, vyučuji ho na nástavbovém studiu střední školy češtinu. Když jsem při probírání látky o Bibli zjistila, že jsou jeho vědomosti týkající se tohoto tématu mnohem větší než mé, požádala jsem ho o malou přednášku pro své spolužáky. Výsledek byl ohromující! Zcela bravurně se úkolu zhostil, zábavně, nenásilně a bez jakékoliv agitace pohovořil o této literární památce. Výklad doplnil mnoha přinesenými ukázkami různých výtisků a překladů Bible. Přednášku si na mé přání zopakoval i před mladšími kolegyněmi z denního studia, které byly jeho vědomostmi i přednesem ohromeny. Přednáška se změnila spíše v besedu a nad mnohými dotazy děvčat se Jirka pěkně zapotil. Vše však profesionálně zvládl. Proto bych jeho vystoupení doporučovala zhlédnout všem zájemcům o tuto problematiku, či jako příjemné zpestření výuky českého jazyka.“
Mgr. Jana Dančáková
Využití příležitosti
V této době jsem již jezdil po školách v rámci preventivních přednášek s besedou o Rusku a Ukrajině, která má vést studenty k vděčnosti za to, v jaké zemi žijí a za možnosti, které jim jejich prostředí poskytuje. Do nabídky jsem tedy zařadil i besedu o Bibli. Jejím cílem je mluvit o Bibli jako vzácné literární památce, ze které vyústily základy Evropské kultury, demokracie a civilizace. Využívám toho, že na základních i středních školách je Bible v osnovách a proto ji nabízím jako obohacení výuky českého jazyka. Besedu jsem nazval „Bible – kniha, kterou si chceš přečíst“. Nyní mám každý rok příležitost oslovit studenty na několika školách. Pozvání se na mnohých z nich každoročně opakují.
Obsah besedy
Na začátku se studentů ptám, co se jim vybaví, když se řekne slovo Bible. Povzbuzuju je, aby mluvili i o svých pocitech, které v nich Bible vzbuzuje, a to zvláště o těch negativních. Všechno, co říkají, pečlivě zapisuju na tabuli. Většinou se tam v různých obměnách objeví, že Bible je tlustá, nudná, náboženská, krutá, svazující zákazy apod. Pokud mají žáci od začátku k besedě negativní postoj, většinou v této fázi „vystřílejí všechny své náboje“ a během dalšího programu již nemají potřebu se negativně vyjadřovat. Čím jsou jejich příspěvky negativnější (samozřejmě do únosné míry), tím víc je za ně chválím, i když dávám najevo, že s nimi třeba nesouhlasím. To je pro ně trochu matoucí. Někteří totiž očekávají, že s nimi budu soupeřit. Většinou má část studentů potřebu říct i něco pozitivního. K jednotlivým příspěvkům se potom vyjadřuju a na pravou míru uvádím předsudky a omyly.
Potom pokládám otázku: „Jaká musí být kniha, kterou byste si s chutí přečetli?“ V podotázkách se ptám na žánr, obsah, atd. Vše, co říkají, znovu zapisuji na tabuli. Většinou se tam objevují slova jako: dobrodružná, sci-fi, láska, přátelství, sex, tenká, obrázky, napětí, příběh, legrace, katastrofická, válečná, moudrost atd. Pak beru jednu věc po druhé a dokazuji jim, že Bible je kniha, kterou si chtějí přečíst, protože je tam naprostá většina toho, co od knihy očekávají a ještě mnohem více.
Dále se studentů ptám, v čem si myslí, že je Bible jedinečná. Mluvíme o všech -nej, které tato kniha má: nejpřekládanější, nejprodávanější, nejkradenější, nejpronásledovanější, nejdražší, největší a nejmenší kniha, jaká kdy byla prodána atd. Svá tvrzení doplňuji různými statistikami. Tuto část končím otázkou: „Proč lidé kolem Bible tolik „šílí“? Co je na ní tak zvláštního?“
Za pomoci jednoduchého schématu mluvíme o hlavním tématu Bible, kterým je Ježíš Kristus, a odpovídám také na otázku proč právě on. Dám jim pár praktických rad ke čtení Bible (výběr překladu, kde začít číst apod.) a prostor pro dotazy.
Na závěr si uděláme malý kvíz, který je zároveň opakováním toho, co studenti slyšeli. Vítěz kvízu dostává jako odměnu Bibli.
Před zvoněním jim rozdám výtisky Biblí a pomůcky ke studiu Bible v různých překladech a jazycích, aby si je mohli osahat a otevřít.
Není to agitace
Během besedy nemluvím o tom, z jaké jsem církve, i když se mě na to ptají. Zdůrazňuji, že jsem je přišel seznámit s Biblí a ne je zvát někde do církve. Tyto dotazy využívám jako možnost varovat je před sektami a církvemi, které se drží více svých tradic než Bible.
Když se člověku podaří dostat přes tenkou skořápku mladého člověka, zjistí, že pro velkou část z nich jsou duchovní věci velmi zajímavé.
Jsem velice vděčný za možnost oslovit mladé lidi přímo na školách, i když to má svá omezení a specifika. To, že je nemůžu otevřeně vyzvat k následování Pána Ježíš Krista, však nevidím jako nevýhodu. Za každou besedu se modlím a věřím, že s Božím pomazáním jde lidi nadchnout pro Bibli i bez množství náboženských výrazů.
Když ne my, tak kdo jiný?
Myslím si, že bychom měli tyto možnosti využívat mnohem více. Děti a dospívající jsou ve školách bombardováni velkým množstvím informací s duchovním obsahem. K málokterým z nich se však dostanou informace o Bibli, které je zbaví jejich předsudků. Křesťané se školám často vyhýbají, protože se bojí, že budou nařčeni z náboženské agitace. Vyklízejí pole pro ty, kteří se nebojí a kteří naše lehce ovlivnitelné děti vedou ne vždy správným směrem.
Přeji vám mnoho moudrosti a odvahy v této výzvě.
Jirka Hanák – misijní pracovník AC
