Představte si svět za padesát let. Trochu si zasněte, jak by to mohlo vypadat. Představte si, že rakovina je takovou vzácností, že když už se objeví, nevzbuzuje takový strach, protože se dá účinně léčit. Představte si, že jsme na cestě k řešení klimatických změn pokročili tak daleko, že jsou součástí historie stejně jako plynové pouliční osvětlení. Představte si, že jsme byli svědky takového rozvoje sociálních médií, že je běžné, že ve všech médiích převládají příběhy o dobrých zprávách, o lidech, kteří jsou laskaví a velkorysí a projevují přijetí a pohostinnost těm, které předchozí generace ostrakizovaly a očerňovaly.
Zasněte se na chvilku nad těmito věcmi. Co jiného si dokážete představit? Drastické snížení kriminality, výrazné snížení výskytu psychických problémů, technologie radikálně zlepšující život lidí s postižením? A co ekonomika? Představte si společnost, kde nejchudší mají lepší bydlení, zdravotní péči a výživu a kde ti nejbohatší mají větší pocit vděčnosti a odpovědnosti. Představte si, že by umění a média byla chválena za svůj pozitivní vliv na svět, spíše než kritizována za něco jiného.
A co vzdělání? Co kdyby vzdělávání fungovalo takovým způsobem, že by připravovalo mladé lidi na život s vědomím, že to, co vědí, může změnit ostatní? Co kdyby vzdělávací instituce všech stupňů byly plné učitelů, kteří by měli takovou radost, schopnosti, moudrost a odvahu, že by se vydali na cestu výchovy lidí, kteří mění svět, s vědomím, že se právě pro to narodili?
Proč si to všechno představovat? Protože pokud jste učitel, který právě teď čte tyto řádky, jste vizionář. Musíte jím být, protože vaše role, vaše poslání to od vás vyžaduje. Na začátku každého školního roku musíte mít vizi, kam své žáky vedete, a jakousi víru, že tam vy i oni dorazíte, doufejme, že společně a v jednom kuse.
Ano, máte plány, schémata a strategie, které vás na této cestě povedou krok za krokem, lekci za lekcí, ale vy jste vizionář a vidíte, že existuje cíl, existuje účel. Takže když se vás někdo zeptá, jako se to stalo při mnoha příležitostech mně: „Pane, má to nějaký smysl?“, můžete přesvědčeně říci „ano“, a pokud je čas, můžete dokonce vysvětlit, co je tím smyslem.
Vzpomínám si na jeden konkrétní výlet do Snowdonie v severním Walesu. Odpoledne jsme plánovali orientační běh v lesní oblasti s krásným jezerem uprostřed. Šli jsme do kopce po lesních cestách, které byly všechny docela uzavřené, ale věděl jsem, že nahoře, kde bylo jezero, se scenérie otevře. Bylo tam asi patnáct žáků ve věku čtrnáct nebo patnáct let plus personál. Záměrem bylo poobědvat u jezera a odpoledne ho využít jako základnu pro orientační běh. Jedním z mých cílů však bylo pomoci žákům ocenit krásu jejich okolí a věnovat jim čas k zamyšlení, aby si co nejvíce užili toho, že jsou tam, kde jsou. Nesnažil jsem se být přehnaně ambiciózní, minuta rozvážného ticha byla asi tak vše, v co jsem doufal, a myslel jsem, že nejlepší bude udělat to u jezera bezprostředně před obědem.
Přijeli jsme a já jim oznámil svůj plán dřív, než si stačili sednout a nasvačit se. Řekl jsem, že jim načasuji jednu minutu, a navrhl jsem, aby jen stáli, dívali se a poslouchali; pak se mohli pustit do jídla.
Byli skvělí. V tichu, které přerušoval jen šum větru a občasný zvuk ptáka, se rozhlíželi kolem sebe a vnímali vše, co jim scéna nabízela. Zvládli to skoro na minutu a upřímně řečeno jsem byl s celým cvičením docela spokojený.
Mezi skupinou byl i milý mladý kluk, který dokázal způsobit pořádný rozruch a nevynikal schopností žasnout nad okolní přírodou, ale všichni včetně mě ho měli rádi. Asi v 58. sekundě se s charakteristickým úsměvem ozval a položil skvělou a dokonale načasovanou otázku: „Už uplynula minuta, pane?“.
Přerušil tím ticho, ale zároveň zpříjemnil okamžik. Smál jsem se, skupina se smála a chlapec se jen usmíval. Netuším, jak dobře si tu událost pamatuje kdokoli ze skupiny, ale jsem si jistý, že to, na co jsem se jich zeptal, souviselo s představami. V tom tichu byl účel, účel mnohem významnější než samotné cvičení. Možná to tehdy nedokázali pochopit, ale na tom příliš nezáleželo. Chtěl jsem prostě své skupině pomoci začít vidět něco většího, dál a mimo ně, i když jediné, co chtěli dělat, bylo jíst oběd.
Jestli o něčem vyučování je, tak o tom, že pomáhá lidem proniknout do toho, co je momentálně přesahuje.
Jaké je Boží přání pro vás jako učitele? Existuje řada knih, konferencí a kurzů, které vám na tuto otázku částečně odpoví. Pro mě je však třeba pochopit něco zásadního, o čem neslyším mluvit tak často, jak by se mělo. Pokud jako učitelé nemáme k čemu vést své žáky, tak kam směřujeme?
Když Ježíš povolal své učedníky, řekl: „Následujte mě“. Někam šel a vyzval je, aby šli s ním, aby se k němu na této cestě připojili. A co víc, pozval je, aby se stali něčím, čím ještě nebyli. Viděl něco, co oni nevnímali, protože nahlížel do oblasti či dimenze, kterou si oni teprve museli uvědomit.
Vztah mezi vámi a vašimi žáky není stejný jako mezi Ježíšem a učedníky, ale věřím, že Boží láska k nim je stejná jako k učedníkům, a proto je Jeho touha zjevit se skrze vás stejně silná jako u Ježíše.
Doufám, že vám tato kniha pomůže lépe si uvědomit Boží záměr s vámi a Jeho záměr s vašimi žáky. Doufám, že vám dá lepší porozumění oblasti, v níž můžete objevit vizi a odhalit zdroje, které vám pomohou vést vaše žáky k jejich osudu měnit svět.
Vzpomínáte si na svět, který jste si představovali za padesát let? Proč by lékaři, ekonomové, pečovatelé, ekologové, podnikatelé, umělci, matky a otcové zodpovědní za tyto změny nemohli být ve vaší třídě již nyní? Kdo může říci, že Bůh nemá s vašimi žáky takový záměr? Kdo říká, že jim na jejich cestě nemůžete pomoci?
Představte si znovu, jen na chvíli. Představte si, že jednoho dne budete stát v Boží přítomnosti a váš závod bude dokončen. Představte si, jak vám ukazuje všechny dopady vaší služby a oběti a jak přesně se nebe a země změnily díky tomu, jak jste s Ním prošli svým životem.
Pokud si to nepředstavíte nyní, možná to nepoznáte, až to přijde.
Doufám, že vám tato kniha pomůže si představovat.
K zamyšlení – co si můžete představit jako dlouhodobé výsledky svého učení?
Z Knihy Grahama Coyla Do nekonečna a pak vlevo (To infinty and turn left, chapter Use Your Imagination)
Přeložila Matina Regnerová
