Gymnázium „Beskydy Mountain Academy“ vzniklo ve Frýdlantu nad Ostravicí v roce 2003 jako malé soukromé gymnázium. Původním záměrem byla dvojjazyčná křesťanská škola vhodná pro vzdělávání dětí zahraničních misionářů. Začátky byly velmi obtížné. Postupně se vyvíjel i samotný záměr. V prvním roce začínalo devět žáků, ve druhém roce přibylo dalších osm. Díky mimořádné duchovní a finanční podpoře ze strany ochotných amerických misionářů se podařilo projekt udržet nad vodou.
Dnes můžeme hovořit o tom, že se v malém podhorském městečku – stranou pozornosti médií, byznysmanů, politiků i většiny církví – odehrál zázrak. Nadstandardní jazykový program, vzdělávací výsledky i netradiční atmosféra školy, to vše se podílí na její rostoucí reputaci. Zájem o studium stoupá. Absolventi studují na prestižních univerzitách v Česku i v zahraničí a výsledky jsou v řadě parametrů nadprůměrné. Kapacita školy (120 žáků) je naplňována a v rámci běžného provozu je škola soběstačná.
Přirozené svědectví
Úkolem školy není vyučovat teologii nebo etiku, ale vytvořit láskyplné prostředí, kde jsou mladí lidé motivováni příkladem, kde mohou vnímat bezpečí, svobodu i přijetí a kde je sdílení evangelia něčím naprosto přirozeným.
„I když je obtížné kvantifikovat duchovní cestu studentů, je zřejmé, že zažíváme velké požehnání v tom, jak mladí lidé na evangelium reagují,“ říká ředitel školy Petr Hermann. Ten dříve pracoval jako učitel na základních a středních školách, v roce 2002 se stal ředitelem základní školy v Ostravě a řízení BMA se ujal v roce 2005. Ředitel Hermann pokračuje: „Každým rokem je u nás několik studentů, kteří zakusí duchovní znovuzrození – od vzniku školy se tak nestalo pouze v jediném ročníku! Je nádherné vidět, jak třetina třídy prožije Boží dotek a v nejproblematičtějším třídním kolektivu dojde k radikální proměně atmosféry.“
Jistě ne všichni studenti se během studia stanou křesťany, přesto je jen málo těch, kdo projdou školou nezměněni či alespoň nedotčeni. „Škola boří předsudky vůči víře. Ti, kdo přicházejí s odporem vůči Bohu, odcházejí s respektem vůči křesťanství,“ říká Hermann a dodává: „Je skvělé, když student, který na evangelium nijak viditelně nereagoval, před maturitou prohlásí: Jsem rád, že jsem byl na BMA, ta škola mne změnila, byl bych jiný, povrchní…“ BMA je důkazem, že mladí lidé nejsou k duchovním výzvám neteční.
„Za studenty se stále modlíme, jsme s nimi v tom, co prožívají a co si často nesou jako břemeno, například zranění z nefunkčních rodin. Zažili jsme i zázračná fyzická uzdravení. Velkou radostí je, když ,děcka‘ od nás odcházejí s touhou sloužit dalším,“ říká Hermann.
Angličtina a Bible
„Strategie BMA spočívá v práci s angličtinou,“ vysvětluje Paul Till, učitel angličtiny, který v Česku i s rodinou žije od roku 2004. „Jsme jazykové gymnázium, kde američtí misionáři slouží na plný úvazek jako učitelé angličtiny. Škola se tak může chlubit několika rodilými mluvčími. Školu často navštěvují týmy amerických mládežníků z různých sborů či škol v USA. Máme program, v jehož rámci každé léto posíláme nejlepší studenty na několikatýdenní stáže na školy v USA či v Kanadě.“
To činí gymnázium atraktivní i pro studenty z rodin bez křesťanského zázemí. I oni nicméně mohou prožít neformální „pozvání“ ke křesťanské víře. „Každý týden v hodinách angličtiny používáme jednoduché překlady Bible. Pečlivě jsme promysleli program, kterým jednoduše, nenásilně předáváme informace o tom, co je v křesťanství podstatné,“ říká Till. Prváci čtou texty z evangelií, aby se dozvěděli něco o Ježíšově životě, smrti, zmrtvýchvstání, učení a originálních výrocích. Druhý a třetí ročník se postupně zabývá hrdiny víry ve Starém zákoně od Rút až po Davida. Čtvrťáci se prokousávají některou epištolou.
„Pro příští rok chystáme něco nového. Připravuji projekt zaměřený na otázky, které studenti často kladou: Proč je na světě zlo? Proč je ve Starém zákoně tolik násilí? Moc se na to těším,“ usmívá se Till a je vidět, že tím žije už teď.
Klíčové jsou debaty nad čteným textem přímo ve třídě. Nesnadné otázky jsou vítány, oceňuje se kritické myšlení i odvahu presentovat vlastní názor. „Respektujeme různorodá vysvětlení, ale nabízíme i biblický pohled těm, kdo jsou ochotni jej přijímat.“
Učitelé jen jako hosté
Tým křesťanských učitelů postupně objevil několik klíčových prvků, které jsou pro BMA typické.
Prvním je komunita. Škola není izolovaným prvkem, a ani není tím nejpodstatnějším. Chápe samu sebe jako součást širšího společenství. V příbězích obrácených studentů hraje škola také svou roli, ale jen v rámci souhry mnoha faktorů, které utvářejí lidský život. „Jsme částí jedné velké a různorodé rodiny, která žije kolem daného studenta, ukazuje mu lásku, vysvětluje mu evangelium, zamýšlí se nad jeho otázkami, bere v úvahu zápasy, vybízí jej k víře,“ vysvětluje Till. „Každý má svůj dar, svůj úkol. Naučili jsme se to tak přijímat, není mezi námi žárlivost či pocity konkurence.“
Druhou podstatnou věcí je osobní role učitele. „Když učíte, studenti vás velmi bedlivě pozorují. Je to chvílemi až nepohodlné – žáci studují vaše názory, osobní zvyky, vtípky.“ Mladí lidé vesměs nejsou zvyklí na osobní zájem a péči, nejsou zvyklí, že je někdo bere vážně. Právě zde se mohou křesťané osvědčit.
Třetí součástí školního „projektu“, možná tou nejklíčovější, jsou sami křesťanští studenti. Ačkoli v průměru tři čtvrtiny studentů jsou nevěřící, je tu vždy aktivní křesťanská menšina, která má velký zájem oslovit spolužáky. „Nejúžasnější je, když mezi nimi Boží Duch působí úplně nezávisle na učitelích. Loni jsme se doslechli, jak studenti sami vedli své spolužáky ke Kristu ještě dříve, než dospělí vůbec pochytili, co se děje. Studenti sami pořádají víkendové pobyty na chatě, věnované přiblížení evangelia spolužákům. Učitelé tam mohou být také, ale jen jako hosté!“ směje se angličtinář Till.
To vše pomáhá vytvářet svobodnou atmosféru – hovořit o duchovních věcech je „normální“, stejně jako společně číst Bibli, diskutovat, řešit obtížné otázky a s úctou k sobě navzájem hledat pravdu.
Součást širší vize
Podobně jako každý živý organismus touží i BMA po replikaci své DNA, po rozšíření své vize. „Křesťanští učitelé v naší zemi potřebují podporu, nemají to vůbec jednoduché. Toužím, abychom se jako křesťané-vzdělavatelé setkávali, sdíleli a inspirovali. Abychom společně s Kristem proměňovali náš vzdělávací systém,“ rozvíjí ředitel Hermann své sny.
A nejde již jen o sny. Jeho škola spolupracuje s Církevní MŠ a ZŠ v Třinci, letos v březnu společně pořádali první celostátní konferenci Křesťan za katedrou. Zúčastnilo se jí na 90 účastníků z různých denominací. BMA podporuje snahy místních společenství ve Frýdku-Místku o založení křesťanské mateřské a základní školy. „A s nadšením vítáme snahy o zakládání škol i na jiných místech, jsme ochotní poradit i pomoci,“ dodává Hermann.
Mnoho věřících u nás se stále mylně domnívá, že křesťanské vzdělávání není potřeba a křesťanské školy jsou jakési „skleníky“ oddělující děti od skutečného života. „Na BMA křesťanští studenti nacházejí velmi skutečný život, mohou se učit skutečným lidem nabízet opravdickou pomoc,“ říká Hermann.
David Floryk, KS Ostrava
Autor je starším sboru, šéfredaktorem Konzervativních listů a členem správní rady o. s. Beskydy Mountains Academy, zřizovatele frýdlantského gymnázia.
*******************************************
Vrtalo mi hlavou, proč jsou křesťané tak super
říká Kati Poláková, absolventka gymnázia BMA
OTOT Proč ses rozhodla právě pro gymnázium BMA?
Když jsem se rozhodovala pro střední školu, chtěla jsem, aby byla zaměřena na anglický jazyk a aby se tam vyučovala psychologie. Tyto mé požadavky BMA splňovala. K rozhodnutí taky přispěl jeden učitel – rodilý mluvčí, který projevil zájem na dni otevřených dveří, když jsem si přijela školu prohlédnout. Vzdálenost nehrála v rozhodování roli, protože taková škola není nikde široko daleko. Problém spíš byl, že taťka o tom nechtěl ani slyšet, jelikož je to škola soukromá.
OTOT Věděla jsi, že je to křesťanská škola?
Ano, věděla. S maminkou jsme si říkaly, že tam nebude šikana a budou tam hodní lidé. Mé očekávání se naplnilo více, než jsem si dokázala představit. Tato škola mi dala mnohonásobně více než jen hodné lidi…
OTOT Jaký byl tvůj výchozí postoj ke křesťanství, s nímž jsi na gymnázium přišla?
Když jsem byla malá, chodili jsme do kostela, maminka a babička byly aktivní katoličky, ale mě to nebavilo, často jsem se tam nudila a nedávalo mi to nic do života. Jedním uchem to šlo dovnitř, druhým zase ven. Tenkrát jsem to nepotřebovala. Když jsem pak byla teenager, do kostela jsem už nechodila a žila si svůj (nedobrý, hříšný) život. Nicméně když jsem mívala nějaké problémy, modlívala jsem se naučené modlitby – tak nějak jsem věřila, že Bůh existuje…
OTOT Jak ses na škole cítila?
Když jsem se začala bavit s křesťany (ještě jsem to o nich v té době nevěděla), měli v sobě něco zvláštního, začala jsem přemýšlet, co to asi je. Přece nemůžou být sami od sebe tak super? A celá ta atmosféra, proč to není jinde? V tom musí něco být…
OTOT Pak jsi dostala pozvání na víkendovou akci pro studenty …
Ano, to bylo ke konci prváku. Na akci „Catch it“ (Chyť to) jsem z finančních důvodů nemohla jet. Dva dny před akcí mi zavolal kamarád ze školy, že mi polovinu zaplatí, protože vnímá, že tam mám jet. Wow! Tak jsem se znovu zeptala táty, ten nakonec souhlasil.
OTOT Co se tam dělo?
Když jsme diskutovali nad jedním biblickým textem, tak mí křesťanští kamarádi povídali o tom, jak nemusejí mít strach o budoucnost, o vysoké školy, protože to Pán má v rukou… Nad tím jsem velmi přemýšlela. Žádný strach, osobní vztah s Bohem, to pro mě byla novinka. Když jsem pak jela vlakem domů, plakala jsem. Sestra mi přišla naproti a já úplně propukla v pláč, říkala jsem, že to bylo úžasné. Spolužáci mi pak nabídli skupinky, kde jsem se o Bohu mohla dozvědět více, taky jsem od nich dostala svoji první Bibli jako dárek. Ježíše jsem nakonec přijala po English campu v létě 2009.
Dnes jsem zapojena do buňkového společenství ve Frýdku-Místku, které je zaměřeno na evangelizaci a učednictví. V řece ve Frýdku-Místku jsem byla také pokřtěná, bylo to nádherné!
Naše společenství vzniklo taky zčásti díky BMA. Když můj spolužák Andy cestou přes Frýdek-Místek do školy viděl na nástupišti tolik mladých lidí, dostal touhu je oslovit.
OTOT Jakou roli ve tvém obrácení hráli spolužáci, učitelé a prostředí školy?
K obrácení mi pomáhali hlavně kamarádi z vyšších ročníků. Přátelství mých křesťanských spolužáků mi pak dalo šanci růst a zapojit se s nimi do nesení dobré zprávy lidem, kteří Ježíše neznají. Učitelé, zejména naši Američané, hráli taky velkou roli, jelikož jsem na jejich životě viděla živého Ježíše. Pomáhali mi stát pevně na něm, i když jsem měla těžké období. Během let na BMA mě Bůh vychovával pro další věci, které pro mě má teď. Cítila jsem se tam bezpečně, milovaná, bylo o mě postaráno.
Teď mě Pán vysílá dál, a já se hrozně těším. Vše, co se událo během těch čtyř let v mém osobním životě, mi dalo vizi pro plnění Pánova velkého poslání. Líbilo se mi, s jakou smělostí tam mladí lidé hovořili se svými spolužáky o lásce Ježíše Krista. Bůh mě skrze tuhle školu pozval k sobě a dal mi touhu sloužit druhým. Když sama mám naplněný život, toužím, aby ho měli i ostatní. Je nádherné vidět proměněné životy lidí, kteří začínají milovat svého Stvořitele.
OTOT V čem podle tebe spočívá „křesťanský charakter“ BMA?
Není to církevní škola s výukou náboženství, ale je tam přítomen živý Ježíš, který proměňuje lidské životy. Vždyť na škole byli hluboce dotčeni a proměněni i dlouholetí křesťané!
OTOT Co tě čeká teď po maturitě?
Chystám se na Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, nejspíš na obor angličtina-psychologie. Uvažovala jsem i o biblické škole v Americe, ale po modlitbách a zvažování jsem se rozhodla, že zůstanu doma, neboť mám velkou touhu zasáhnout Čechy evangeliem. Dá-li Pán, začneme službu evangelia i v naší vesnici, v Hnojníku.
David Floryk
Uveřejněno se svolením časopisu Život víry.
